Není tomu tak dávno, kdy byli lidé, kteří spolu žijí jen tak „na divoko“, výjimkou. Dnes už je to normální jev. Mnoho lidí bere svatbu jako přežitek. Důvodem mohou být finanční prostředky, pro někoho je zbytečné vyhazovat peníze za šaty, patrové dorty a svatební hostinu. Přeci jen peníze na stromech nerostou a přiznejme si, že uspořádat dnes svatbu sic jen s nejbližšími, je pořádný zásah do peněženky. Když se dva lidé rozhodnou společně strávit život, stačí, když si budou věřit. Slovo svatba může u mnohých lidí vyvolávat i paniku. Představa, že je to opravdu napořád, a že už nikdy nebudou svobodní, je pro ně přímo děsivá.
Adrenalinové nadivoko
Určitě má žití na hromádce své kouzlo. Člověk se vrací domů k příteli (přítelkyni) a doma čeká většinou teplá večeře a někdo, koho zajímá, jak se ten druhý měl v práci a s kým může večer usnout u televize. Když přijde nějaká ta prudká výměna názorů a jeden z nich odejde a celou noc se nevrátí, následují další den omluvy a vysvětlování, které většinou končí dobře – je vzat na milost. V manželství člověk odejde nanejvýš do nedalekého hostince a během noci se vrátí, protože ví, že kdyby se nevrátil, bylo by mnohem těžší si manželku usmířit. A proč se tolik namáhat, když za těchto podmínek budou mít další den tichou domácnost a večer už bude zase všechno ve starých kolejích.
Manželství jako jistota
Je pravda, že člověk manželstvím tak nějak zpohodlní. Nemusí se bát, že mu ten druhý z ničeho nic odejde, protože jsou svoji a není to tak jednoduché. Lidé, kteří spolu žijí na hromádce, se musí o druhého víc zajímat, víc si ho hlídat, protože vědí, že může teoreticky kdykoliv odejít. To vnáší do vztahu určitou nejistotu, také trochu adrenalinu a možná i tvořivosti, když člověk vymýšlí různá překvapení pro toho druhého nebo plánují společné výlety.
Žádné ty a já, ale my
Na druhou stranu málokterá žena by se jednou nechtěla vdát. Mít na sobě překrásné šaty, cítit se jako princezna a především držet za ruku muže, který ji miluje a vědět, že to je jejich velký den (a samozřejmě si myslet, že je to napořád). Jak berou svatbu muži, nevím. Ale vím, že požádat ženu o ruku, chce hodně odhodlání. Muži mají totiž velký strach z odmítnutí. Na manželství je krásné, že už není TY a JÁ nýbrž MY. Všechny domácí starosti a problémy se řeší společně, už nikdy by člověk neměl být na nic sám. Ve skutečnosti to ovšem tak idylické není, zvláště pak po více letech.
Zvídavé otázky nejen dětí ohledně příjmení
Když se narodí dítě rodičům, kteří jsou svoji, je z nich běžná rodina. Rodiče žijící na hromádce čeká za několik let spousta otázek typu: Proč má maminka jiné příjmení než tatínek, když Tondovi rodiče mají stejné a proč jste se nevzali, když nám paní učitelka říkala, že když se dva lidé mají rádi, vezmou se a pak mají miminko. Samozřejmě že se to dětem vysvětlit dá, ale riskujeme to, že budou už odmala považovat svatbu za zbytečnou a možná se díky tomu dostanou do konfliktu nejen se svými vrstevníky ale i s budoucími partnery.
A co si myslíte o svatbě vy?
